Máte Facebook? A můžu ho vidět?

Ještě před pár roky by mě za to, že o víkendech od rána prohlašuju cosi o tom, že už by konečně mohlo bejt pondělí, abych mohla do školy, zavřeli někam do sklepa, abych neohrožovala společnost takovou jistě prudce nakažlivou a velmi nebezpečnou, ne-li dokonce smrtelnou chorobou. Když na SNM je těžký se do školy netěšit. Jednak se tu vyskytuje správná krevní skupina, která je ochotná místo dopoledního spánku vyrazit do muzea Lega a spolu s pětiletými dětmi tam jásat nad obří lego Hvězdou smrti a Millenium Falconem (odkud se vzala ta kostička lega, na kterou jsem pak doma šlápla, je mi dosud záhadou), jednak je tu jistota, že se na přednáškách bude vždycky rozebírat něco zajímavýho. 

Po úvodních Digital Humanities, které se pak rovnaly stále nekončícímu boji s mediány, průměry a především s eRkem, které vůbec není user-friendly a tu jeho údajnou pomalou učící křivku můžu jen potvrdit,  konečně tvoříme ty krásný barevný zamotaný grafy, co se mi tak líbily ještě než jsem se na Stunome vůbec dostala. A z facebookových grafů jsem nadšená natolik, že si ráno o hodinu přivstanu, abych si mohla ještě předtím, než vyrazím do práce, pohrát s grafy a zjistit, kteří z přátel jsou ústředními body celé mojí sítě na Facebooku, kdo se s kým zná, jaké stránky kdo lajkuje a tak dál a tak dál a do práce jsem nakonec stejně přišla pozdě. Kdo by rád zjistil, kde se v síti mých přátel nachází, jste vítáni, prosím jen dále tudy.

Jste-li spolužáci z GJK, najdete se vpravo nahoře ve velké červené skupině. Nalevo od gymnázia jsou spolužáci z druhého stupně základky, nalevo od nich světlejší modrou jsou kolegové z AIESEC. Pod nimi se nachází růžová skupina spolužáků z prvního stupně základky. Pod nimi se najdou kolegové ze ZOO ve fialové skupině. Zelená skupina nahoře uprostřed obsahuje spolužáky z FHS, která směrem dolů přechází do skupiny kolegů z UniPrepu. Světle zelenou úplně dole jsou vyznačeni kolegové z redakce. V tmavě modré skupině napravo se najde Stunome crowd, ve vedlejší fialové kolegové horolezci. Ve světle modré úplně napravo sídlí rodina. Velký žlutý chumel nalevo dole jsou spolužáci z Itálie a Camerina. Pár osamělých barevných teček jsou pak moji „unikáti“, tedy přátelé, které s nikým nesdílím.

Další graf jsem vyzkoušela pro vizualizaci propojení facebookových stránek Film Aréna, Comingsoon.net, Červený koberec, filmový festival Karlovy Vary a stránku Morgana Freemana. Tenhle pavouk jednoduše zobrazuje, jaké stránky se navzájem lajkují.

Třetí tentokrát twitterový graf se pak řídí heslem „čím tučnější, tím jsme si blíž“.

Inspirováni aférou Putna, Zeman a profesura (respektive spíš aférou kolem plakátu o katolických buznách), která byla mimo jiné hlavní příčinou toho, že se studenti z FHS během května a června báli zkoušek z historie ještě více než obvykle,  jsme byli na hodině Srovnávacích mediálních studií pověřeni sledováním dění kolem Haška, Sobotky a Babiše v tištěných médiích, od úterý do pátku. Naší skupině byl přidělen Pražský deník (děkuji Pražskému deníku, že díky němu znám téměř všechny trafiky v Praze).

Minulé úterý jsem tedy vyrazila do školy o chvíli dřív, abych stihla ještě zaběhnout do trafiky a noviny koupit. „Jóó, slečno, to my ale nevedem!“ Pomyslím si cosi o nedostatečném sortimentu zvolené trafiky, který mne donutí přejít přes nástupiště metra a vylézt schody na druhé straně, kde je další trafika. „Jóó, slečno…“  Trvá to ještě tři trafiky, než na Pražský deník v jednom zastrčeném a dost pochybném stánku narazím. Slečna za pultem se super otráveným výrazem vyhrabe z nějaké bedny jediný výtisk. Slavné vítězství (to ještě netuším, co mě čeká ve středu). Obdobným způsobem trávím následující dva dny hodinku denně, až v pátek už jdu coby znalec distribuční sítě Pražského deníku na jistotu, a  k zlosti pána za mnou (čímž se mu omlouvám) kupuji jediný výtisk. Jakou pak mám ve škole radost, když zjišťuju, že tohle kolečko obíhání trafik budu muset absolvovat ještě celý tenhle týden.

Advertisement