Medium is the message

McLuhanovi se chtě nechtě už třetím rokem nevyhnu díky prvním hodinám mediální češtiny, kde se každoročně studentům snažím krom toho co to jsou klasická a nová média vysvětlit i rozdíl mezi chladnými a horkými médii a pokud se mi zrovna nechce „učit“ respektive nějakou látku vážně vysvětlovat, při zadávání úkolů alá „jste reklamní agentura a musíte prodat žvýkačky“ se dalšímu vysvětlování, že medium je poselstvím a že reklamou v novinách desetiletým dětem sebelepší žvejky vážně neprodají (byť se u studentů objevily už i dost zajímavé nápady, které by minimálně u zmíněné cílové skupiny úspěch měly) stejně nevyhnu.

Stejně jako McLuhanovi se každoročně nevyhnu ani vysvětlování Platonova podobenství o jeskyni a jak tohle vlastně souvisí s Matrixem, což zahrnuje značnou akrobacii při čmárání na tabuli, třídění nepíšících fixek a diskusi cože je Matrix za film, protože má v ruštině neuvěřitelně vtipný název, který si nikdy nepamatuju, tudíž jen to zjišťování a  dohadování se zabere čtvrt hodiny (případně i pantomimu) a nakonec stejně zjistíme, že ho půlka studentů neviděla, tudíž následující hodinu koukáme na Matrix.

Nejsnazší vysvětlení se nabízí i z učitelské (haha) praxe – na hodinách jsem sama chladné médium (zvlášť, když mě studenti štvou a občas i v zimě, kdy v učebně nefunguje topení). Vyžaduji od studentů vysokou míru participace, neb nerada vedu celé hodiny zdlouhavým monologem. Využitím chladných médií předcházíme nudě na hodinách, fungujeme v dialozích, zapojujeme především televizi, občas i telefony, když si některý student náhodou vzpomene se mi z hodiny omluvit. Horkými médii obtěžuji studenty zcela běžně – tištěné materiály a hangouty, papíry s články, knihy (neb studentům dávám McLuhana ke čtení, pokud se chtějí hlásit na mediální studia) občas i rádio.

A vůbec největší radost z toho všeho mám, když se otázka na tohle rozdělení opravdu v přijímačkách objeví.

Advertisement