Nástroje malého datažurnalisty

    Krom kalorických tabulek a Excelu, které se stali mými věrnými přáteli, vyžadovala kýžená grafika s většinou nechutně přeslazenými nápoji taky akci v Photoshopu. Ten bohužel zabere dost času, neb si všechno musíte spatlat ručně a zpracovávání dat, pokud možno ještě přesně, je záležitost sáhodlouhého přepočítávání pixelů, dělení, sčítání, násobení, posunování pravítek a nekonečného přepočítávání celkového rozlišení. Pak vám ideálně nevyjde velikost písma, nevejdou se všechny sloupečky, mezi hromadou vrstev se ta zrovna požadovaná ztratí a vlastně Photoshop na jakoukoliv datažurnalistiku vůbec není vhodný nástroj.

Daleko vhodnějšími nástroji je třeba Infogr.am, se kterým si jednoduchým zadáním vašich dat vytvoříte celkem pohledné, jednoduché grafy, případně i celou infografiku. Dalším nástrojem, i když už bohužel placeným, je Piktochart.com, nebo Visual.ly. Pokud se hlásíte na pracovní pozici kreativce, případně na pozici, která má s kreativou cosi společného, případně jste v práci a studenti vám na hodině zrovna píšou test, nemají k němu žádné otázky a vy se tudíž hrozně nudíte, můžete si za pomoci Visualize.me vytvořit graficky zpracovaný životopis, který nemusíte útrpně vyplňovat sami, ale můžete si tam rovnou naimportovat vlastní LinkedIn profil.

Sympatické je zobrazování pracovních zkušeností na časové ose, takže je jasně vidět, jak dlouho jste na které pozici pracovali. Přehledně jsou stejným způsobem zpracované i studijní etapy a další doplňkové kursy. Visualize.me zvládá seznamy vámi ovládaných jazyků, přičemž je zobrazuje na mapě zabarvováním zemí, ve kterých se danými jazyky mluví, což mě přimělo napsat si na To-Do list začít s ruštinou a španělštinou (po třech letech výuky v ruskojazyčné škole už by to bylo celkem vhodné).

Pokud váš počítač přežije setkání s Google Refinem a zvládne si data přebrat a vyčistit, můžete k tvorbě infografik směle použít Google Fusion Tables. Krom klasických grafů zvládá i mapy, heatmapy, koláčové grafy, lze si hrát i s GPSkami. A pokud byste si chtěli hrát s mapami ještě trochu víc, třeba si dát dohromady mapu Instagramového #foodporn v Karlíně, zkuste použít CartoDB, které je na veškerou práci s mapami stvořené.

Advertisement

Wikipedie nikdy nelže

Úvodem tohohle příspěvku se chci omluvit všem základo a středoškolákům, že ze svých referátů možná nedostali známku, kterou očekávali, případně všem dalším čtenářům, kteří Wiki považují za zdroj lidského vědění. Na závěrečné hodině ZSNM jsme si v praxi vyzkoušeli, jednak jak se dají masy zblbnout změnou pár řádků údajně spolehlivého zdroje a druhak to, jak pozorní jsou admini encyklopedického portálu (nutno dodat, že buď v práci pospávají, nebo mají kucí smysl pro humor).

Naším úkolem bylo vzít si dva články na Wikipedii a jeden pozměnit jen trochu – banální maličkost jako změny dat, roků, jmen atd. a druhý článek pozměnit zásadněji – přidat libovolné bláboly, seznámit osobnosti, které se v životě nepotkaly nebo třeba jen přidat do životopisu Stephena Hawkinga recept na palačinky.

Neb už od oznámení nových Star Wars pod záštitou Disneyho! tiše trpím (na čemž měl a stále má lví podíl Cloverfield a Losti) a navzdory tomu, že tohle všechno dost pravděpodobně směřuje k tomu, že pařížský Disneyland bude mít o atrakce Star Wars víc, Domhnall Gleeson (který je jediným důvodem, proč ty nové SW neodsuzuju úplně) bude mít příležitost zjevit se na Comic Conu v San Diegu (kam nutně potřebuju), Star Wars jsou geniální už tak jak jsou, další díly nepotřebujou (pravda, sneslo by to trochu přepsat první dva díly, vyškrtnout nebo přeobsadit Anakina a možná vůbec netočit tragický Attack of the Clones). Takže jsem k faktu, že na režisérské stoličce bude pár měsíců posedávat J. J. Abrams jsem nanejvýš skeptická (byť pan Lucas vypustil do světa cosi ve smyslu, že teď už film nemůže být v lepších rukou – což přikládám značné úlevě nad tím, že se k režii nedostal třeba Michael Bay), padlo rozhodnutí na zmršení Wikipedie právě na zmíněného Jar Jara J. J. Abramse. 

Protože každý dobrý příběh potřebuje svého Jar Jara Binkse, který je novým archetypem ňoumy, co může za všechny světové katastrofy (třeba taková Sansa z Game of Thrones je jeho dokonalým vtělením), milému J. J. se v jistých kruzích začalo, vzhledem k očekávané katastrofě s tunou lens-flareů, přezdívat podle legendárního gungana. Což čtenářům Wikipedie nemůže uniknout.

A nemohlo to uniknout čtenářům české i anglické Wikipedie. Na české vydržel příspěvek viset od května, což přikládám tomu, že tvůrci Wiki jsou k novým SW stejně skeptičtí jako já (díky za podporu).

Druhým adeptem na mystifikaci byl Platon, o kterém se dlouho nevědělo, že se během svého působení na Silíii setkal s významným filosofem Lvem Manovichem, společně sepsali velká moudra a vymysleli spoustu zajímavých teorií o všem možném. Na to, že si Platon tohle vytoužené setkání jen vymyslel, tvůrci Wiki přišli celkem záhy, trvalo jim to jen tři týdny. Zjevně ani téměř dvacet změn Wikipedie během deseti minut (už nejméně druhý rok za sebou!) není dost přesvědčivým důvodem pro kontrolu nových změn u článků. Ale hlavně že Wiki má vždycky pravdu.

Drink-o-Graphic natřikrát

Poslední částí úkolů byl náčrt infografiky. Náčrt vzniknul už během hodin s ideou sloupcového grafu, který by přehledně obsahoval jak obsahy kalorií v jednotlivých nápojích, tak i kalorie spálené za hodinu určité činnosti. Ovšem malej grafik se po večerech nudil a neměl výjimečně co na práci, takže nezůstalo úplně u náčrtu, respektive photoshopový náčrt se nějak záhadně proměnil ve víceméně hotovou grafiku. Napoprvé vznikla jen pracovní verze, ale minimálně některá data byla dost překvapivá a některá už i dost děsivá. A to jsem se ještě nezačala šťourat v tom, kolik se do čeho vejde kostek cukru a jaká jsou v čem éčka. Nicméně po setkání se švédskými masovými kuličkami z Vodňan si to možná nechám na zvažovaný food-porn blog.

V druhé infografické vlně se grafika rozšířila o počty kostek cukru ve vybraných objemech vybraných nápojů. Což se ukázalo jako pitomost, protože výpovědní hodnota byla nulová a různé objemy mátly. Proto vznikla třetí a finální infografika, ze které jsem s těžkým srdcem zredukovala veselé barvičky a tudíž i relativní přehlednost, ve kterém sloupci se zrovna pohybujeme. Konečná grafika vyměnila obsah kalorií a nahradila ho obsahem kalorií přepočítaných do kostek cukru. Na x-ové ose zůstaly jednotlivé nápoje a protože spolu se sloupky cukrových kostek ztratila smysl i dodatečná grafika s obsahy kostek v jednotlivých lahvích, vrátila se grafika do původních rozměrů.

Mezi úkoly samozřejmě patřilo opatřit si veškerá data, což jsem udělala skrze menší vykradení kalorických tabulek a ve spolupráci s excelem a trochou počítání. V jedné z dalších hodin ale naši šikovnější spolužáci vytáhli z kalorických tabulek veškerá a kompletní data všech nápojů, potravina a jejich kalorických hodnot, které v databázi byly.

Po krátkém boji s Google Refinem, který mě musí vyloženě nesnášet, protože jsem práci s ním musela asi třikrát v různých fází vzdát, protože buď nefungovaly znakové sady, nechtěl otevřít nový projekt, nemazaly se sloupce a nakonec mi spadl internet a zrestartoval se mi počítač. Veškeré blbnutí s Refinem jsem tedy absolvovala jako divák sledováním spolužáků s odvážnějšími notebooky, které před Refinem neshazovaly Windowsy.