Jak se dělá datažurnalistika I., II. a III. díl

V rámci hodin datové žurnalistiky se vynořila možnost zúčastnit se Ceny datové žurnalistky, což ovšem zahrnovalo povinnost vymyslet užitečný a co nejvíce smysluplný projekt, zajistit si přístup k veškerým potřebným datům. Zcela bez nápadu jsme se sešli v nejmenované kavárně nad několika hrnky Moštrůdlu, což je blíže nespecifikovatelná forma gastronomické obludnosti gigantických rozměrů a ze schůzky o pět hodin později odcházeli s několika nápady a hyperglykemií celkem spokojeni domů k dalšímu pilování projektů a k domácím úkolům. Ty krom běžných úkolů, jako bylo pravidelné blogování (…) zahrnovaly nastudování veškerých datažurnalistických projektů Guardianu, projekty New York Times a pročenichat se datasety Evropské Unie. Postupně tak vzniknul zcela nerealizovatelný seznam datažurnalistických nápadů, které jsme ovšem hodlali realizovat v plném rozsahu.

Založením hromadné diskuse, svoláváním válečných porad a srazů ve zcela neznámých kavárnách a hojným posíláním smajlíků s myškami a nálepek Pusheen jsme eliminovali nedostatečně odhodlané členy týmu a postupně jsme pracovali i na eliminaci nerealizovatelných nápadů. První byly vyškrtány z nedostatku sehnatelných dat. Další oběti padly pod náročností, případně nerealizovatelností tématu. Další témata byla sousta tak velká, že bychom je stihli možná tak pro ročník 2025. Nakonec jsme poctivým a pečlivým eliminováním pitomostí, které jsme si navymýšleli vyškrtali všechny projekty, které jsme do té doby vymysleli.

V druhém vymýšlecím kole, které po první kmenové radě bylo dost nevyhnutelné, se objevila hromada dalších nápadů, ze kterých mi v iPadu doteď zbyly prapodivné útržkovité poznámky, ve kterých se nedá moc vyznat, leč nápady to byly znamenité. Mezi nimi se našlo i „Vizualizace historických sčítání lidu – od 19. stol.“. „Složení studentů na VŠ – původ, regionální unie. – homogenizace v Praze + vliv politiky“, prapodivná poznámka „Instagramova soutěž vyfot si svůj blaf“ pravděpodobně související se zavrženým projektem o školních jídelnách (být zase zpátky na gymplu, zapojila bych se!). Druhokolové projekty uzavíraly „Dojezdy: rozpočty obcí, korelace mezi kriminalitou a investicí do kultur“ a téma vyloženě pro mě „Peníze ze státní kinematografie + průměrné hodnocení, televizní program + hodnota filmů“.

Seškrtáním všech použitelných témat jsme došli k závěru, že by možná bylo fajn udělat něco, co nás nejen bude bavit, získáme (a ne za pomoci magie, úplatků a škemrání) solidní data a možná vybereme i téma, které ve zpracované formě někomu k něčemu i reálně bude. Cestou do #SNMBerlína jsme strávili s datažurnalistickou skupinkou šest hodin zavření ve vlakovém kupé, ze kterého nebylo úniku (neb na záchodcích ve vlaku se vzhledem k obsazenosti vozu nedalo ukrývat moc dlouho). Za statečné konzumace povzbuzujících nápojů a čokolády jsme došli k tématu školek a jejich naplněnosti, což jsme za pět minut dvanáct po celém dni pobíhání a mrznutí v zasněženém únorovém Berlíně sepsali do přihlašovacího formuláře a odeslali, ani bychom si dávali větší naděje na úspěch.

O to větší bylo naše překvapení, když nám v polovině března doplachtila do zpráv pozvánka: „Váš projekt byl vybrán jako jeden z 5 na osobní pohovor s porotou.“ 

Připravili jsme tedy prezentaci, pohádali se, kdo tam vlastně půjde prezentovat, oželeli jednu z Josefových hodin, neb nám pohovor padnul přímo doprostřed rozvrhu, odpakovali jsme se ze školy, trochu zabloudili na Flóře, našli se, vyšli asi sedm pater schodů s převýšením menší hory, chvíli čekali na chodbě, vyfotili si chodbovou selfie, byli jsme zavoláni na pohovor a první, čeho se nám dostalo, bylo „A hele, známé firmy“ od Pavlíny K., která seděla v komisi. Pohovor byl nakonec celkem přátelské a konstruktivní povídání o zamýšleném použití dat, jak se k nim dostat a jak celý projekt interaktivní mapy s umístěním školek a jejich kapacitou realizovat. Po dodatečných audiencích na ministerstvu, matrikách, několika rozhovorech ve školkách a širším průzkumu jsme nakonec dodali veškerá data.

Další překvapení následovalo, když k nám dorazila zpráva o naší nominaci mezi finálovou trojici a pozvánka na slavnostní předávání cen. Dostavili jsme se v plném počtu, hrdě jsme převzali diplomy nominovaných, vyfotili Josefem vyžádanou selfie, vyfotili několik dalších selfie, projevili jsme se jako digitální hipstři, dostali se do článku o celé události, zapózovali jsme na několik neselfie, navázali soukromou afterparty a spokojeně jsme se shodli, že až se po letních prázdninách všichni zase sejdeme, budeme v projektu pokračovat a dotáhneme ho k realizaci.

Advertisement

Nástroje malého datažurnalisty

    Krom kalorických tabulek a Excelu, které se stali mými věrnými přáteli, vyžadovala kýžená grafika s většinou nechutně přeslazenými nápoji taky akci v Photoshopu. Ten bohužel zabere dost času, neb si všechno musíte spatlat ručně a zpracovávání dat, pokud možno ještě přesně, je záležitost sáhodlouhého přepočítávání pixelů, dělení, sčítání, násobení, posunování pravítek a nekonečného přepočítávání celkového rozlišení. Pak vám ideálně nevyjde velikost písma, nevejdou se všechny sloupečky, mezi hromadou vrstev se ta zrovna požadovaná ztratí a vlastně Photoshop na jakoukoliv datažurnalistiku vůbec není vhodný nástroj.

Daleko vhodnějšími nástroji je třeba Infogr.am, se kterým si jednoduchým zadáním vašich dat vytvoříte celkem pohledné, jednoduché grafy, případně i celou infografiku. Dalším nástrojem, i když už bohužel placeným, je Piktochart.com, nebo Visual.ly. Pokud se hlásíte na pracovní pozici kreativce, případně na pozici, která má s kreativou cosi společného, případně jste v práci a studenti vám na hodině zrovna píšou test, nemají k němu žádné otázky a vy se tudíž hrozně nudíte, můžete si za pomoci Visualize.me vytvořit graficky zpracovaný životopis, který nemusíte útrpně vyplňovat sami, ale můžete si tam rovnou naimportovat vlastní LinkedIn profil.

Sympatické je zobrazování pracovních zkušeností na časové ose, takže je jasně vidět, jak dlouho jste na které pozici pracovali. Přehledně jsou stejným způsobem zpracované i studijní etapy a další doplňkové kursy. Visualize.me zvládá seznamy vámi ovládaných jazyků, přičemž je zobrazuje na mapě zabarvováním zemí, ve kterých se danými jazyky mluví, což mě přimělo napsat si na To-Do list začít s ruštinou a španělštinou (po třech letech výuky v ruskojazyčné škole už by to bylo celkem vhodné).

Pokud váš počítač přežije setkání s Google Refinem a zvládne si data přebrat a vyčistit, můžete k tvorbě infografik směle použít Google Fusion Tables. Krom klasických grafů zvládá i mapy, heatmapy, koláčové grafy, lze si hrát i s GPSkami. A pokud byste si chtěli hrát s mapami ještě trochu víc, třeba si dát dohromady mapu Instagramového #foodporn v Karlíně, zkuste použít CartoDB, které je na veškerou práci s mapami stvořené.

Drink-o-Graphic natřikrát

Poslední částí úkolů byl náčrt infografiky. Náčrt vzniknul už během hodin s ideou sloupcového grafu, který by přehledně obsahoval jak obsahy kalorií v jednotlivých nápojích, tak i kalorie spálené za hodinu určité činnosti. Ovšem malej grafik se po večerech nudil a neměl výjimečně co na práci, takže nezůstalo úplně u náčrtu, respektive photoshopový náčrt se nějak záhadně proměnil ve víceméně hotovou grafiku. Napoprvé vznikla jen pracovní verze, ale minimálně některá data byla dost překvapivá a některá už i dost děsivá. A to jsem se ještě nezačala šťourat v tom, kolik se do čeho vejde kostek cukru a jaká jsou v čem éčka. Nicméně po setkání se švédskými masovými kuličkami z Vodňan si to možná nechám na zvažovaný food-porn blog.

V druhé infografické vlně se grafika rozšířila o počty kostek cukru ve vybraných objemech vybraných nápojů. Což se ukázalo jako pitomost, protože výpovědní hodnota byla nulová a různé objemy mátly. Proto vznikla třetí a finální infografika, ze které jsem s těžkým srdcem zredukovala veselé barvičky a tudíž i relativní přehlednost, ve kterém sloupci se zrovna pohybujeme. Konečná grafika vyměnila obsah kalorií a nahradila ho obsahem kalorií přepočítaných do kostek cukru. Na x-ové ose zůstaly jednotlivé nápoje a protože spolu se sloupky cukrových kostek ztratila smysl i dodatečná grafika s obsahy kostek v jednotlivých lahvích, vrátila se grafika do původních rozměrů.

Mezi úkoly samozřejmě patřilo opatřit si veškerá data, což jsem udělala skrze menší vykradení kalorických tabulek a ve spolupráci s excelem a trochou počítání. V jedné z dalších hodin ale naši šikovnější spolužáci vytáhli z kalorických tabulek veškerá a kompletní data všech nápojů, potravina a jejich kalorických hodnot, které v databázi byly.

Po krátkém boji s Google Refinem, který mě musí vyloženě nesnášet, protože jsem práci s ním musela asi třikrát v různých fází vzdát, protože buď nefungovaly znakové sady, nechtěl otevřít nový projekt, nemazaly se sloupce a nakonec mi spadl internet a zrestartoval se mi počítač. Veškeré blbnutí s Refinem jsem tedy absolvovala jako divák sledováním spolužáků s odvážnějšími notebooky, které před Refinem neshazovaly Windowsy.

Want a sugarcube?

Mezi další úkoly z hodin datažurnalistiky patřilo sepsat článek, který by navázal na nadpis, který jsem dali dohromady minulou hodinu. Z mého „Sezením u počítače spálíte jeden půllitrový  Red Bull za 3 hodiny“ tedy po menším zkoumání nejrůznějších džusů, energeťáků, minerálek a obsahů cukru vzniklo toto:

Za stejnou dobu spálíte sezením u počítače i stejný objem 100% jablečné šťávu z Globusu. Stejný objem meruňkového džusu Pfanner vysedíte za víc než čtyři hodiny. Ne všechny energetické nápoje jsou tak kalorické, jak se o nich říká. Ne všechny džusy jsou zdravé a ne všechny minerálky dietní. Cukry se neschovávají jen v plechovkách, ale i ve zdravě se tvářících nápojích.

Když ráno vstáváte, nalijete do sebe sklenici džusu. V práci dodržujete pitný režim litrem minerálky, k obědu jednu půllitrovou kolu a před cvičením do sebe obrátíte ionťák. Před večerním kinem ještě jeden energetický nápoj, aby vás nudný film náhodou neuspal. V každé lahvi, krabici a plechovce se schovává určité množství kalorií, které buďto během denních aktivit spálíme, nebo se nám v těle uloží v podobě tuků. Kalorie jsou ale pojem velmi abstraktní. Zkuste si místo 160 kalorií, které do sebe obrátíte v jedné lahvi Kofoly, představit deset a půl kostky cukru. Zdravý ovocný – třeba meruňkový džus, který si dopřáváme k snídani, vám spolu s minimem vitaminů dodá také 21 kostek cukru. To je o šest kostek cukru víc, než kolik zkonzumujete, když vypijete průměrný energetický nápoj. Pokud nesportujete, máte šanci se kalorií, které v půl litru džusu přijmete, zbavit za tři hodiny rychlejší chůze nebo během deseti a půl hodiny spánku. V dietních ochucených minerálkách čekají čtyři až pět kostek cukru, v dětském nápoji Jupík Aqua Jahoda najdete tři a půl kostky. 

Chcete-li si udržet váhu, případně zhubnout, je vhodné se nadbytečným kaloriím v podobě slazených nápojů vyhýbat. Přiložený graf zobrazuje počet kalorií, resp. kostek cukru v půl litru konkrétního nápoje.

 

Éčka, kostky, kalorie

Nezešíleli jsme, ač to tak po posledním příspěvku mohlo vypadat. Jen jsme najeli na režim nového semestru. A nový semestr s sebou nese taky nové předměty. Výsledek první hodiny Základů studia nových médií jste si mohli přečíst v předchozím postu. Kvůli dnešnímu příspěvku jsem musela několika kolegům, kamarádům, známým a občas i neznámým více či méně nápadně fotit lahve s pitím, případně strhávat jim z lahví  od limonád etikety a když na to přišlo, tak jsem pár nebožákům musela (občas dočasně, některým trvale) lahev s limonádou dokonce zabavit, samozřejmě v zájmu společnosti. Všem zúčastněným a výzkumem postiženým se tak za prožité utrpení zpětně omlouvám.

Coby velký fanda Doby jedové a majitel několika „éčkových“ aplikací jsem byla z domácího úkolu skoro až nezdravě nadšená. Velkým pomocníkem mi byly kalorické tabulky a taky stránka sugarstacks. Cože to vlastně bylo za úkol? Sesbírat co nejvíc dat o obsahu kalorií ve 100 mililitrech jakýchkoliv nápojů. Posbírala jsem dost různorodý mix limonád, džusů a energetických nápojů (zdravím a znovu děkuju za pomoc při psaní bakalářky, teď už si vás asi nikdy nedám). Nakonec jsem dala dohromady kolem osmdesáti různých limonád.

Dalším úkolem bylo vymyslet „lákadlo“, které by čtenáře přilákalo k přečtení článku nebo aspoň k proklikání případné infografiky. Po dlouhém přemýšlení jsem dala dohromady ne úplně sexy, ale pro mně minimálně překvapivý headline, následovaný krátkým shrnutím obsahu následujícího článku.

Sezením u počítače spálíte jeden půllitrový  Red Bull za 3 hodiny

„Za stejnou dobu spálíte sezením u počítače i stejný objem 100% jablečné šťávu z Globusu. Obdobný objem meruňkového džusu Pfanner vysedíte za víc než čtyři hodiny. Ne všechny energetické nápoje jsou tak kalorické, jak se o nich říká. Ne všechny džusy jsou zdravé a ne všechny minerálky dietní. Cukry se neschovávají jen v plechovkách, ale i ve zdravě se tvářících nápojích.„