Expect the unexpected

Poprvé jsem se o Studiích nových médií dozvěděla víceméně náhodou ve druháku na bakaláři. V tu dobu to byla, vzhledem ke značně nejisté studentské existenci na FHS (tímto zdravím Evropské dějiny v kontextech), ještě velmi vzdálená budoucnost. Fajn, zajímavý obor, a stunome putovalo mezi záložky s oblíbenými stránkami a tím byla záležitost dalšího potenciálního studia vyřešena.

V prvním semestru třeťáku se, spolu se zlikvidováním posledních zkoušek (zdravím Společenské vědy v interdisciplinární perspektivě), černý mrak vykřičníků ohledně navazujícího studia nebezpečně přiblížil, což bylo hlavní příčinou několika večerů a nespočtu hrnků kafe strávených nad stránkami fakult a oborů, které by asi tak připadaly v úvahu. Tou dobou se stunome z kolonky „tohle by asi šlo“ přehouplo do kategorie „vysněná škola„. Přihlášky byly odeslány a úspěšně zaplaceny a mohla jsem se vrhnout na vysněnou novomediální bakalářku.

Přijímačky trochu naruší povodeň, nicméně spolu s kamarádem dorážíme včas a připravení se vrháme na test. Na druhé kolo dorážím po několika dnech s novomediálně zaměřenou literaturou už bez kamaráda, ale absolvuji pohovor a cestou domů už jen doufám, že to klapne. Dopisuju bakalářku, když dorazí dva úředně a tím pádem i trochu vyhlížející dopisy s razítky škol. Dvě rozhodnutí o přijetí, čímž stunome ztrácí dodatek „tak trochu nedosažitelná škola„, definitivně rozhodují, že se žádné prodlužování bakaláře „kdyby náhodou“ konat nebude a bakalářku ještě s mírným předstihem dokončuju a odevzdávám.

S úspěšným absolvováním bakaláře (zdravím všechny neplánovaně povinné státnice) a absolvováním zápisu, kdy poprvé vlastním vysokoškolský index se stunome z kategorie „vysněná škola“ přesouvá do kategorie „moje škola„. Zábava může začít.

Advertisement