Všechny Goodmanovy světy

  Neb mne teplotní situace v Čechách už dost dlouho spolehlivě štve, zmrzlina (krom vybraných podniků) taky úplně neodpovídá požadavkům a díky podnebí fouká/hnusně/zima/hnusně fouká a je zima se i vyhovující produkt nedá řádně a dostatečně často konzumovat, za dobrým kafem se tu člověk musí táhnout přes půl města, nepřítomnost moře je nemilá, nepřítomnost snídaňových barů je vůbec nejvíc nemilá, utíkám pravidelně za hranice do země, kde je situace ve všech ohledech přijatelnější.

Tudíž adekvátně dle Goodmana, který tvrdí, že světy vnímáme hlavně skrze pojmy a symboly, a svět každého jedince (zejména při střetu dvou či více jedinců z jiných kultur) je diametrálně odlišný. Nejilustrativnější zkušenost měl s goodmanovskou teorií můj drahý kamarád, který, pocházeje z jihoamerické zemičky přibližně stejně staré jako Česká republika, si velice oblíbil právě ty zmiňované italské bary. Příklad první – bary. Pro jednu kulturu místo, kde se dá celkem levně stít tak, že málem nedojdete domů a nejméně třikrát vám ujede noční tramvaj. Pro kulturu druhou kulturní centrum města, kde se po ránu sejdou všichni vaši sousedi, nacpou se přímo k barovému pultu aby si s vámi pokud možno popovídali jako první a při té příležitosti vám vyfoukli ty čerstvě upečené cornetti s nutellou. Příklad druhý – pro kamaráda je latte naprosto jasně káva s mlékem. Po návštěvě jednoho baru byl velmi překvapen, když mu po objednávce latte číšník věnoval dost pochybovačný pohled a poté naservíroval sklenici mléka. Když si při dalším pokusu zkoušel objednat normální caffè, dostalo se mu pro jednu kulturu mrňavého, pro další standardního koflíčku espressa.

O odlišnosti pojmů v různých světech a kulturách se přesvědčila i kolegyně z Manchesteru, která po objednávce spritzu obdržela klasický oranžový Aperol Spritz a velmi se podivovala, že měla dostat vinný střik. Inu, kultura. Jedna kultura se vám drink v baru snaží ošidit, další k němu přidá na účet podniku i tapas. České „přijdu v osm“ znamená, že dorazím plus minut v osm. Německé znamená „přijdu přesně v osm“, kanadské „budu tam půl hodiny předem“, britské „přijdu o pět minut později protože všichni stejně přijdou pozdě“, italské bude „sraz v osm a půl“, uruguajci dorazí v devět, brazilci přijdou v devět deset a španělé nedorazí nikdy. V jedné kultuře jste za zarytého metalového fanouška, v jiné za stejné gesto dostanete přes ústa od pána, jehož manželku jste právě (byť možná zcela omylem a nechtěně) označili za nevěrnici, a bohužel nejde jen o jedno gesto, ale i za u nás zcela nevinná gesta je možné mít v Itálii nepříjemnosti (za účelem eliminace těchto situací mi byla od kamarádky zakoupena encyklopedie italských gest).Svět nejde zachytit ve vší obecnosti, je vždy nevyhnutelné, že půjde jen o jeden náhled z mnoha, pro každého je jakákoli zkušenost zcela specifická, stejně jako jeden artový film může mít spoustu interpretací.

Nejvíce mne o pravdivosti Goodmanovy teorie přesvědčilo veselé ráno (jako z Dobrého ročníku, na rychlé probuzení doporučuju), kdy se mi zcela nečekaně v kuchyňském krbu promenádoval deseticentrimetrový škorpion. Po značném šoku byl milý tvoreček nabrán na lopatku a s veškerou elegancí, kterou zvládnete vložit do úprku kuchyní, kde hrdinně přeskakujete tři schody každý o různé výšce (různost světů platí i pro dimenze bytů) s nasraným škorpionem několik centimetrů od vašeho palce, byl odnesen na chodbu, kde byl velmi svižně odejit z okna do dvora. Bohužel náš byt je ve třetím patře a pod námi má sousedka balkon, na kterém často ráno zametá, což člověk v šoku nad tím, že se ho taková malá věc snaží po probuzení zabít, snadno pozapomene. Navzdory zákeřnému škorpionímu útoku (nevím co by udělali čeští sousedi, ale nechci si to představovat) nám sousedka další den přinesla levanduli a škorpiona nechala spokojeně žít u sebe na balkoně. Inu, ty kultury.

Ostatně si myslím, že zdaleka nejvýstižnější je video.

Advertisement